Historie městečka Lomnice u Tišnova

Květnice hora, Besének voda,
jsou dražší než celá Morava

Tak bychom mohli začít svoje povídání o historii městečka Lomnice u Tišnova.
Proč. Prudký, hlomozný, lomný proud potoka Besének, lomící se v početné zátočiny dal jméno našemu městečku. A podle starých pověstí býval potok Besének zlatonosným a všechny poklady v hoře Květnice byly naplaveny proudem právě tohoto potoka.

Počátkem 13 .století se objevují první zmínky o románském hospodářském dvorci, patřícímu pod správu tišnovského kláštera Porta Coeli.
Ve druhé polovině 13. století začal pan Oldřich z Lomnice budovat na kopci nad původním dvorcem svůj hrad. Rok zahájení stavby hradu není přesně znám. Předpokládá se, že hrad byl dokončen roku 1281 synem pana Vznaty z Lomnice.

Z tohoto období historie městečka Lomnice údajně pochází erb rodu pánů z Lomnice - křídlo. O vzniku tohoto erbu se vypráví tato pověst. Na hradě Lomnice žil pán, který miloval projížďky na koni po okolní krajině. Jeho kůň byl překrásný bujný vraník, kterého si pán přivezl z cest po dalekých zemích. Při jedné z projížděk údolím zvaným Žleby pán zatoužil po osvěžení v chladné potoční vodě. Pustil koně, který začal ihned oškubávat trsy zelené trávy. Jezdcovu pozornost náhle upoutalo divoké šplouchání ve vodě potoka. Opatrně se šel podívat. Obrovský had ve vodě rejdí, provádí roztodivné skoky a přemety. Pán se podivil jeho podivuhodné síle a obratnosti. Nikdy netušil, že by takoví podivní hadi žili i u nás.

Po chvíli šplouchání ustalo, had se líně natáhl, položil hlavu na kámen čnící z vody, a oddal se sladkému snění. Snad snil o princezně, které posadí na hlavu svoji zlatou korunku.
Zamžoural ospalýma očkama po břehu, kde ji položil na mechovou podušku.
Už tam nebyla. Jedním skokem je had z vody, hlava se vztyčuje a strnulé oči hledají drzého únosce. Už ho vidí, je nedaleko.

Zatím co had usnul, spatřil jezdec lesknoucí se korunku, ležící na mechovém porostu. Byla celá z ryzího zlata. Uchopil ji a rychle se sní vyšvihl na koně. Jezdec zabodl ostruhy koni do slabin, ten divoce zaržál, prudce se vzepjal na zadní a vyrazil šíleným tryskem ke hradu.
Had vyrazil za ním. Uřícený kůň s jezdcem vjel do otevřené hradní brány, kterou sloužící rychle zavřeli. Právě včas, neboť kůň na nádvoří klopýtl a jezdec spadl vbezvědomí na zem.
Ani si nevšiml, že had narazil do vrat, rozbil si o ně hlavu a padl mrtev k zemi.

Tak dostali páni z Lomnice do erbu hada se zlatou korunkou na hlavě a okřídleného koně. Později byl tento erb zjednodušen jen na křídlo. V historii Lomnice a jejího okolí však můžeme najít mnoho dalších bájí a pověstí. Jejich seznam by byl velice dlouhý a tak jen ty nejznámnější jako například O stavbě kostela svatého Stanislava, O propadlém městě, O ohnivém voze, Ćert na Sýkoři, Zlatý písek a hlavně pověst O zlaté kachničce, která má ve chvílích nejtěžších přivést lidem pomoc z hory Květnice, podobně jako sv. Václav z Blaníku.

Ale Lomnice nemá svoji historii jen v bájích a pověstech. Má i tu svoji skutečnou.
A jak už to někdy bývá, někdy je ta historie doložena, někdy pro změnu ne.

Původní lomnický hrad byl několikrát přestavován. Z drobnějšími opravami hradu začali majitelé již ve 14. století - jednalo se o drobné přestavby a vybudování obytných místností.
K důležitým přestavbám došlo v období pozdní gotiky ( v první polovině 15. století), kdy
Jan z Lomnice dostal lomnické panství do dědičného držení od markraběte Jošty.
V této době byl pány z Lomnice vybudován nový obytný trakt hradní budovy, v jehož přízemí byly vystavěny hospodářské místnosti a v prvním patře pak hodovní sál, který zaujímal celou délku traktu. Po polovině 15. století začali páni z Lomnice výstavbu hradní kaple svatého Františka Serafinského.
Hlavní stavební etapa přeměny hradu proběhla v období renesance. Někdy kolem roku 1572 koupil Lomnici pan Jan ze Žerotína, vlastník Náměště a Rosic. V roce 1578 dokončil přestavbu náměštského hradu na zámek a brzy potom začal přebudovávat také Lomnici a Rosice. Ještě v roce 1583, kdy zemřel nebyla přestavba lomnického hradu dokončena. Definitivní úpravy prováděl Karel starší ze Žerotína.
Avšak již roku 1601 prodal nový zámek svému příteli Oldřichu z Kounic.
Žerotinové proměnili nehostinný středověký hrad v pohodlné panské sídlo v duchu tehdejší doby. Vytvořili takto druhý zámecký dvůr, v prvním nádvoří upravili obytné místnosti, zastavěli novými přístavbami volný prostor, upravili bývalý hradní palác.
Dvůr prvního nádvoří obklopili v přízemí ze třech stran arkádovou chodbou, parkovou úpravou okolí zdůraznili moderní renesanční charakter zámku.

Po bitvě na Bílé hoře bylo lomnické panství zkonfiskováno a prodáno Sikfriedu Kryštofu Breunerovi. Ten je však již v roce 1656 prodal Markétě Kateřině hraběnce z Menzdorfu, rozené Popelové z Lobkovic, která prodala Lomnici v roce 1662 Gabrielu hraběti Serenyiovi poněmž ji zdědili jeho synové Jan Karel a František Gabriel.
V držení rodu Serenyiů byla Lomnice do roku 1945.
V současné době byl zámek částečně zrekonstruován a sídlí v něm SOU a SOŠ.

K historickým pamětihodnostem nepatří však jen dnešní zámek.
Zejména rod Serényiů se snažil přebudovat tvář našeho městečka. Za shluk architektonických skvostů lze považovat lomnické náměstí. Na místě původního kostela svatého Víta a Jana Křtitele dnes stojí barokní farní kostel Navštívení Panny Marie pocházející z let 1669 - 1684. Je architektonicky velmi ceněný. Jeho stavba měla velký význam pro vývoj moravské barokní architektury. Nacházejí se v něm cenná barokní zařízení, jako například unikátní Boží hrob se sádrovými postavami v životní velikosti, pocházející z počátku 19. století. Nebo řezbářská díla, jako socha ukřižovaného Krista a kajícího se lotra, vyřezané společně s rámy obrazů a kostelními lavicemi v polovině 18. století
Z roku 1670 pochází rotundová kaple svatého Antonína Paduánského.
Zhruba v této době vznikla jednopatrová budova radnice. V budově radnice můžeme najít důkazy o existenci hrdelního a útrpného práva v Lomnici. Dodnes je tu vystaven katův meč, rychtářovo právo a konšelova a rychtářova hůl. Podle místa výkonů poprav se blízký kopec jmenuje Šibeniční hůrka.
Na přelomu století 17. a 18. byl na prostranství mezi kostelem a radnicí postaven mariánský sloup jako dík obyvatelstva, že se Lomnici vyhla morová epidemie.
Barokní kostel, radnice, fara, morový sloup, budova bývalého panského pivovaru a panského hostince, to všechno vytváří neopakovatelnou atmosféru lomnického náměstí.
U městečka vznikla početná a silná židovská obec, tvořící samostatné ghetto. Existenci tohoto ghetta nám připomíná část Lomnice obecně známá pod názvem Židy, se zachovalou a nově zrekonstruovanou synagógou a rabínovým domem.
K židovské obci patřil i dodnes zachovaný hřbitov, na němž se zachovaly historicky cenné kamenné náhrobky jejichž původ sahá až na počátek 18. století.

S městečkem Lomnice u Tišnova je spojeno i několik významných osob. Část svého života zde prožili např. básník Josef Uher a lékař a přírodovědec František Pluskal
Do historie lomnické školy se zapsal slavný český herec Karel Hoger, působící tu krátký čas jako učitel.

Novodobé dějiny prožívá městečko v klidné atmosféře. Konec druhé světové války byl poznamenán náhodným bombardováním. Poválečná léta probíhala stejně jako ve stovkách podobných městeček. Znárodnění místní textilní továrny, kolektivizace zemědělství.
Bylo postaveno nové nákupní středisko, které spolu s novým Domem služeb poskytovalo svoje služby nejenom obyvatelům Lomnice, ale i lidem přijíždějícím z širokého okolí.
Bohužel v dnešní době to tu opět vypadá jako v podobných vesnicích. Místní továrna poskytující práci mnoha lidem z širokého okolí osiřela. Nákupní středisko již dávno neslouží k účelům, k nimž bylo obyvateli vybudováno.
Místní zemědělské družstvo se po rozdělení restitucí změnilo z moderního areálu ozdobeného záhony růží, v pustnoucí, kopřivami zarostlé budovy připomínající americký akční film. Někdy si člověk říká, jestli již nepřišel čas kdy by měla ta kachnička z Květnice vyletět a její vojsko by tady udělalo pořádek.

Naštěstí jsou tu věci nové, užitečné a pěkné.
Byla konečně postavena nová základní škola a tak mají dnešní děti lepší podmínky pro vzdělání, než jejich rodiče chodící do 125 let staré školy.
Byla postavena čistička odpadních vod, takže ve vodách potoka Besénku se opět začínají objevovat pstruzi. Nová telefonní ústředna zlepšila možnost telefonního spojení.
Stará továrna byla sice opuštěna, ale aspoň někteří její dřívější zamněstnanci našli práci v novém podniku Mikrotex, postaveném v minulosti nevyužívaném objektu na kraji městečka.
Po dlouhé roky ničená synagóga (byla využívána jako skladiště), byla rekonstruována a tak zase další část našeho městečka získala svoji ztracenou tvář.

Konečně i místní zámek se pomalu dočkává oprav a rekonstrukcí.
Snad se jeho dnešní obyvatelé, žáci SOU a SOŠ (učiliště a střední škola se zaměřením na potravinářství a podnikání v hotelové oblasti a cestovním ruchu) budou cítit opravdu jako na zámku a přestávky budou moci trávit procházkami v nádherném anglickém parku.
Z bývalé budovy staré základní školy byla vybudována nová moderní budova střední hotelové školy Fortika, která svoji architekturou příjemně zapadla do okolní zástavby, ale zároveň zlepšila vzhled městečka.

Doufejme, že to časem vyjde a i bez pomoci kouzelné kachničky se místním lidem podaří z Lomnice vytvořit opět to upravené a čisté městečko, jaké je známé ze starých obrazů.

Historie městečka Lomnice u Tišnova

Menu