Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR, oblastní odbočka Blansko
K. J. Mašky 2, 678 01 Blansko | tel./fax : 516 410 595 | e-mail : sons.blansko@tiscali.cz

Rudi Lorenz vystavuje v Boskovicích

I vy se můžete nechat unést vlastní představivostí a fantazií, když navštívíte tuto výstavu. Voda, lodě, ponorky. To jsou stěžejní momenty celé výstavy. Vyplouváme, zvedáme kotvy. I tak by se dalo charakterizovat výjimečné umění, které je k vidění v muzeu Boskovicka. A naši členové SONS Blansko byli u toho. Vernisáž výstavy proběhla 10. února 2011.

Rudi Lorenz se narodil 10. března 1945 v Žilině. V letech 1960-1964 vystudoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Brně a v letech 1968-1972 Pedagogickou fakultu v Hradci Králové. Poté pracoval v propagaci u různých firem. Od roku 1983 žije a pracuje v Brně ve svobodném povolání.

1960-1964 - studium na Střední umělecko průmyslové škole v Brně
1968-1971 - studium na pedagogické fakultě v Hradci Králové
1971 - vyloučen ze studií pro nesouhlas s okupací vlasti
1973-1982 - zaměstnání v propagaci u různých firem
od r. 1983 - žije a pracuje v Brně ve svobodném povolání
1990 - plně rehabilitován
1997-1999 - dokončení studií na pedagogické fakultě v Hradci Králové
1998-1999 - udělení Ceny města Brna pro rok 1998 v oboru "Užité umění"
1999 - promován na PF VŠP v Hradci Králové a získává akademický titul magistr, Mgr.
nyní - se věnuje převážně volné tvorbě (malba, drobná plastika, reliéfy)

Význam činnosti Rudiho Lorenze je zcela výjimečný hlavně v oblasti péče o nevidomé, o jejich estetickou výchovu a zkvalitnění jejich života. Autor se soustřeďuje na hapestetiku, jež umožňuje vnímání uměleckého díla hmatem.

Rudi Lorenz intenzivně pracoval na projektu „Výtvarný dialog profesionálního výtvarníka s nevidomou mládeží”. Uspořádal mnoho výstav doma i v zahraničí a během výstavních akcí organizoval setkávání handicapované mládeže s mládeží nepostiženou. Vedl výtvarné kurzy v Rakousku i Česku zaměřené na samostatnou tvorbu a výchovu k rozvoji estetického vnímání nevidomých a slabozrakých. Teoreticky zpracoval osnovy pro výuku výtvarné výchovy pro nevidomé, vyrábí pro ně i hračky a metodické pomůcky. Působí rovněž osvětově - pořádá besedy a přednášky. Jeho díla jsou nevidomými a zrakově postiženými dětmi a mládeží přijímána velmi dobře, takže např. rakouské ministerstvo životního prostředí, mládeže a rodiny část jeho "haptických intarzií", vystavených ve Vídni roku 1993, zakoupilo jako "umělecko-terapeutickou učební pomůcku" ke zkrášlení života zrakově postižených dětí a k pedagogickému využití obrazů jako herního, kombinačního a verbálního doplňku. Rakouská strana též oceňuje, že Rudi Lorenz prostřednictvím řeči umění navázal dialog mezi národy obou zemí a do povědomí Rakušanů vnesl pohled na Brno jako na domov kreativních lidí.

Kladný ohlas v odborném tisku, v médiích i u naší a zahraniční veřejnosti svědčí o kvalitách výtvarné a metodicko-pedagogické tvorby Rudiho Lorenze, v níž je nutno podtrhnout zejména její humanistický aspekt, díky němuž toto dílo přesahuje rámec naší republiky.

TANČÍCÍ ŽONGLUJÍCÍ KOUZELNÍK VEVERKA

Jak sám Rudi Lorenz řekl: „Čas je fenomén vzácný, je třeba s ním umět hospodařit”.

Citát :

  • „Posadíš-li námořníka na koně, dej mu kotvu.
  • Posadíš-li kotvu na námořníka, dej mu koně.
  • Posadíš-li koně na námořníka, volej ponorku Victoria”.

První brněnská nekomerční galerie „PONORKA VICTORIA” navštívila doma i v zahraničí mnoho přístavů, aby se mohla, obohacena o cenné reflexe - zpětné vazby, vracet do toho svého domovského.

Proklamuje-li, že je nekomerční, zdůrazňuje tím svůj životní filozofický postoj. Neznamená to ovšem, že nezná či neumí vyjádřit svoji cenu - kvalitu - hodnotu.

První brněnská nekomerční galerie je prostor pro poznávání sebe sama skrze vnější i vnitřní svět, snaha o uchopení myšlenky, kterou mnohapohledově zpracovává do závazných krystalů tak, aby byla srozumitelná a čitelná srdcem i rozumem. Je to platforma pro smysluplnou tvořivou činnost, citlivě filtrovanou, s ohledem na člověka v časoprostoru. Je to humor, poezie, hra, rozkoš z nalézání při usilovném hledání. „Kolik za to chceš? Co to stojí?” Tyto dotazy přicházejí ze zcela opačného, vzdáleného břehu. „Co za to dostanu?”, „Je to ekonomické?” Takto se neptá umělec - tvůrce, ale kalkulant dusící vše čisté a mocné ve tvůrčím snažení. Překrásně o tom umí psát Karel Čapek.

„Ponorka Victoria” se setkává s mnoha sympatizanty, podobně laděnými solitairy, kamarády hledači a nalézači přičemž upřednostňuje osobní, či písemný kontakt („rukou psaný”). Dokonalé nástroje vědy - techniky jsou pouze (nástroje) prostředky, které by měly umění, vědě a našemu lidství sloužit a ne jen pouze drtit, bořit, vyvolávat zmatečné manipulační podněty, frustraci, beznaděj.

První brněnská nekomerční galerie „Ponorka Victoria” pluje s nadějí a vírou od roku 2007.

Výstava slibuje nevšední zážitek. Těšit se můžete na celou řadu obrazů, reliéfů a plastik, jimž autor dává tajuplná jména, jako například: Moře tří lahví, Chytání zralých ryb, Cigaretová loď, Salonek anglické hradní stráže atd. Zcela jistě zaujme - kytara krásného Elvise, kytara S dlouhým krkem. Pozastavíme se u Kříže v krajině s pěti skalami. Já stála dlouho u Poslední večeře Páně. Mnohým se líbila Tančící Jeansová princezna, shluk byl u Podrobné mapy Šumavy. Ale to jsem vyjmenovala jen zlomek děl, která jsou k vidění na této výstavě.

Kdysi napsal Miroslav Skála
(český spisovatel) o Rudi Lorenzovi:
„Kus chlapectví si dokáže málokdo uchovat až do věku dospělého, ač by si to velmi přál. Rudi Lorenzovi se to podařilo. A může jím obdarovávat i ostatní. Prohlídku jeho díla bych naordinoval každému, jako lék proti kornatění duše”.

A tak přijměte pozvánku i vy. Výtvarné objekty, které jsou zpracovávány nejčastěji kombinací dřeva a kovu evokují různé fantazijní obrazy, ale některé vydávají třeba i zvuky.

Výstava v muzeu Boskovicka potrvá do 31. Března 2011.

© 2008-2011 SONS Blansko - vytvořil Libor Pivoda